Mnozí se Abrahamem zastírají, dovodíce toho, že Abraham kromě manželky své Sáry měl syna Izmahele z děvky Agar/229/ a též Jakob že měl manželky dvě, Liu a Rebeku, a nevěstky svých manželek děvky dvě, Bálu a Zelfu./230/ Šalomún take že měl svých manželek královen sedm set a ženin tři sta etc./231/ Těmi i jinými starými otci, kteří byli za Zákona starého, chtíce se zastříti a tudy v cizoložstvu | sobě folk dáti, důvodů těch a k těm podobných užívají. Ale odpověd na to tuto mají:/232/ že se to stalo obzvlášním opatrováním božským, jimž to za hřích nebylo to počteno, ano toho času to slušné a náležité bylo. Zprvopočátku ovšem mezi dvěma toliko, totiž mezi Adamem a Evou, manželství se začalo a Pán Bůh sám skrze usta svá Adamovi to vyslovil, řka:/233/ Přidržíť se člověk manželky své a budou dva v jednom těle, a vedlé toho způsobu a nařízení mezi dvěma osobami toliko po všecky časy manželství svaté bylo by trvalo, kdyby byli první manžele v poslušenství Pánu Bohu zůstali a přikázaní jeho svatého nepřestoupili. Po jejich pak spojení synové a dcery jich v manželství se scházeli a bratří vlastní sestry své pojímali, ale jeden toliko jednu a jedna jednoho. A to proto, že jiných žen ani mužů nebylo a jináč to býti nemohlo. | Nejprvnější pak ze všech Lamech, čteme,/234/ že měl dvě ženy, totiž Adu a Selu, čehož mu žádný nechválí, nybrž pro vyplnění tělesné rozkoši že to učinil, o něm tak praví. Potom pak, když již říkaje všickni lidé cizím bohům sloužili a maličká hrstka těch byla, kteří pravou poctou Pána Boha ctili a poznávali, z uvážení Božího nařízeno a dovoleno jest mužům z lidu Božího více manželek míti, kdyby ti, kterýchž malý počet byl, pohynuli, aby pravá pocta božská také tudy nemusela přestati a minouti. Protož Abraham za živobytí Sáry, manželky své, vešel k děvce Agar a z ní zplodil. Jakob také s svobodnými i s děvkami se spojil. Ano, dcery Lotovy opilého otce uživaly a z něho počaly./235/ A když pak jiní lidé modlářstvím nakažení a porušení byli, Pán Bůh Abrahama a syny jeho od nich odmísil a v obzvláštní lid sobě vyvolil, a tak pořádně mnohých žen plodností | lidu Božího rozmnožení se vyhledávalo a býti muselo, aby posloupnou krevností posloupné také bylo náboženství. Ano, za Zákona starého zlořečená byla neplodná, kteráž nepozuostavila semene na zemi. Odtud také kněžím manželství ustanoveno a nařízeno bylo, aby v posloupnosti dčeledi a rodiny byla posloupnost i povolání./236/ I tedy nehřešil jest Abraham ani Jakob, že krom manželek plodu vyhledávali a z děvek syny měli. Ale již nyní krom manželek vlastních nenáleží žádnému toho učiniti, neb Kristus Pán k předešlému šlechetnému způsobu ráčil stav manželský přivésti. A také starých otcův manželství může se přirovnati k našemu panenství. Ano, tohoto času nestřídmé uživání a milování manželek našich skoro svou mrzkostí převyšuje smilstvo, kteréž bylo v oněch časích. O tom dí svatý Augustýn:/237/ Starým (prej) otcům nášim nebyl žádný hřích, | že jsou mnohých manželek užívali, aniž jsou to proti přirození činili, poněvadž ne pro chlipnost, ale pro milost plodu se scházeli, ani proti obyčeji, neb jsou toho času všickni to zachovávali, ani proti přikázaní, neb jsou ještě žádného zakona a zápovědi neměli etc. K tomu ještě i ta příčina byla, že po potopě světa málo lidí zůstalo, a tak pro zachování lidského pokolení to jim ten čas slušelo, že jsou víc manželek měli i děvek k rozmnožení požívali. Nebo obecního dobrého milost přikryla jich vlastní vinu a jakoužkoli s těmi ženami líbost a jich učastnost. Dává tento příklad svatý Augustýn:/238/ Spravedlivý člověk, ačkoli s tělem rozdělen a s Kristem býti žádá, avšak předce jí a pije a pokrmův užívá. Ne proto pak jí a pije, aby žádal dále živ býti, ale aby mohl v povolání svém pracovati a jiným lidem se hoditi a prospivati. Tak také svatým mu|žům a předkům našim s ženami se obyčejno bylo spojovati ne proto, aby smilnili, ale aby tudy lidské pokolení mohli zachovati. A jakož pokrm tělesný slouží k zachování a posilnění lidského přirození, tak také manželské spojení hodí se k rozmnožení lidského pokolení a oboje bez nějaké líbosti a tělesné rozkoše není. Kterážto však líbost, jestliže jest mírná a střídmá a k uživání přirozenému obrácena, chlipností slušně nemůže býti nazvána aneb jmenována etc. A tak i těmto otcům svatým k potupě a ke škodě to přičteno býti nemá. Nadto ještě chtějí tomu učitelové, že zdrželivost svatého Jana a čistota manželská Abrahamova a jiných starých otcův, jedno před druhým v zasloužení aneb v odplatě že napřed nic nemá. Dí svatý Augustýn:/239/ Jakož není nerovnosti v odplatě svatého Petra, kterýž mučedlníctví trpěl, a svatého Jana, kterýž netrpěl, tak | také není menšího zasloužení zdrželivost svatého Jana, kterýž v manželství nevstoupil, jako Abrahama, kterýž syny plodil. Nebo jednoho panictví a druhého manželství podlé rozdílnosti časuov Kristově cirkvi oboje slušně se hodilo a přisluhovalo. Svatý Jan měl zdrželivost aneb čistotu v skutku, Abraham pak ji toliko měl v samém zpuosobu. Ale lepší čistota nepoškvrněných nežli rozkoš tělem spojených. Čistotu pak Abraham jednu v užívání a druhou v zvyklosti měl, když čistotně a manželsky živ byl. V čistotě a bez manželství mohl by a chtěl by byl zůstati, ale ten čas nemohlo aneb nemělo tak býti. Dí svatý Jeroným:/240/ Kdo by toho neznal, že obzvláštním opatrováním božským všickni předešlí svatí byli jednostejného zasloužení, jakého jsou křesťané nyní, majíc oučastnost spolu všech Kristových dobrodiní? Jak se někdy | líbil Abraham Pánu Bohu v manželství, tak se mu nyní líbí křesťané v čistotě a panenství. Pod zákonem on byl, zákonu a času svému sloužil, služmež i my času a zákonu svému a obětujme duše i těla svá skrze zdrželivost Kristu Pánu nebeskému. Z toho se okazuje, že staří otcové před zákonem bez hříchův mnohé manželky i souložnice míti mohli, čehož nyní učiniti a příkladem jich se zastírati a své cizoložstvo premovati žádnému nesluší a nenáleží. Nebo:

Tempora mutantur, rerum variatur et usus./241/

Časové se vždycky mění,
obyčej v nich jeden není. 

A zvláště pak když přišla plnost času, v kteréžto Krista Pána hojná milost po všem světě se roznesla a rozhlásila, zákon svatého manželstva k předešlému poctivějšímu řádu a nařízení (jakž vejš dotknuto) zase přiveden, tak aby jeden s | jednou a jedna s jednim v figuře Krista Pána a cirkev jeho svatá spolu snoubení a spojení býti a do smrti v nerozdilném svázku lásky svaté manželské setrvati mohli. Jižť se nevyhledává a neděje podlé rodu a střídy jednoho za druhým k přisluhování volení, ale ušetřuje se dokonalosti života a neporušeného náboženství a čistého učení. Panenství plod vyvozujícím se představuje, kněžím pak a duchovním lidem zdrželivost a čistota se přikazuje.

Že se pak nyní mnozí cizoložníci nacházejí, kteřížto chtíce svůj hřích vždy nějakým pláštěm zastříti, neplodností svých manželek se vymlouvají, a že pro milost plodu jiných hledají, tím vycházejí. Ale na to jim odpovídá svatý Ambrož, řka:/242/ Nemá se cizoložstvo páchati ani tou měrou, aby dítky plodili, rovně jako i krásti nesluší, aby svaté chudé nakrmili a jim almužnu dali. A svatý | Augustýn též dí:/243/ Jakož lépejí jest hladem umříti nežli modlám obětované jísti, tak také lépejí jest bez dítek umříti nežli z nepoctivého lože kmene hledati. Týž opět dí:/244/ Má-li kdo ženu neplodnou, podlé těla nepěknou anebo na který oud nezdravou, buď slepou, chromou, hluchou aneb nějak jináč nestatečnou, buď nemocí nebo prácí a bolestmi sklíčenou a co se koli jiného (krom samé příčiny cizoložstva) jmenovati a přitrefiti může, teda to všecko pro víru a lásku a tovaryšstvo svatého manželstva snášeti se má a za žádnými takovými příčinami manželku sobě svou zoškliviti a s ní rozloučen a rozveden býti nemůže. Zle tedy a nechvalitebně mnozí činí a dělají, jestli pro neplodnost aneb nemoc neb nějakou jinou ohyzdnost manželky své opouštějí a jiných se přidržejí. A nadto pak ten ještě huřeji a nešlechetněji činí, kdož má manželku svou pěknou, mla|dou, plodnou, z dobrého rodu pošlou, poctivou, věrnou, milou a na sebe laskavú, když ji opouští, ní pohrzí a jiné osoby, nějaké šlundry se přichytí. Jistěže takovému jinde o lžičku medu sladší se zdá, jakž pověděla ona žena cizoložná:/245/ Aquae furtivae dulciores sunt et panis absconditus suavior. To jest: Kradené vody jsou sladší a chleb skrytý chutnějši. Ale k takovému nesmyslnému muži co praví Písmo:/246/ Vesel se (prý) s ženou mladosti tvé. A jinde:/247/ Neodcházej od ženy rozumné a dobré, kteréž jsi dosáhl v bázni Páně; milost zajisté stydlivosti její jestiť nad zlato. Jest pak věc známá a mnohým dobře povědomá, že mnohé poctivé, šlechetné a dosti krásné manželky jsou a bývají od nevděčných a nevážných manželů opuštěny i s dítkami svými v sirobě postaveny. Neb mnohý ten nesmyslný muž oblíbě sobě nějakou tu vochechuli, aby s ní svobodně hřešil a mohl míti | svou vůli, ode všeho statku smí pryč jíti, své vlasti se zbaviti, manželku i dítky opustiti a hanebnou pověst po sobě zuostaviti, a nadto své milé duši velice uškoditi, a ještě i to s odpuštěním musím říci, že pěknější bude v zadku jeho žena nežli třebas v tváři ta kuběna. Ó nemoudří muží, ó blázni nesmyslní, což to činíte, zdaliž toho nevíte, že manželky vaše milé jsú koruna hlavy vaší každé chvíle? Poslyšte, co jest napsáno:/248/ Jako slunce vycházeje světu na vysostech Božích, tak ženy dobré krása jest k ozdobě domu jejího. Zas naproti tomu o souložnici a nevěstce se praví:/249/ Neposlouchaj lsti ženské, nebo usta nevěstky jsou jako plást strdi tekoucí a hrdlo její stkvělejší nežli olej, ale poslední věci její jsou hořké jako pelyněk a jazyk její ostrý jako meč na obě straně. Nohy její sstupují k smrti a do pekla pronikají krokové její. Po stezce života nechodí, | mrtvíť jsou krokové její a nestíhlí. Protož nyní, synu, poslechniž mne a neodcházej od řeči ust mých daleko, učiň od ní cestu tvou a nepřibližůj se ke dveřům domu jejího. A jest věc jista, že taková milost hovadská a tělesná dlouho stálá a trvanlivá nemůže býti, nybrž se pro zlé svědomí v hořkost obrátí, jakož částo vídáme, že kteří tak na sebe skrze smilstvo laskavi byli, potom div že na sebe neplili a říkaje jeden na druhého ani hleděti nemohli. Aniž pochybí Ducha Božího řeč:/250/ Všeliká žena, kteráž jest smilná, jako lejno od lidí pomijejících na cestě že potlačena bude. Protož lépejí jest manželky své milé se přidržeti, ji milovati, spolu s ní dobré i zlé trpěti, nevěstek se varovati a všech takových jalových vejmluv zanechati, ač kdo chce požehnání božského dojíti a dobře se míti, jakž královský kantor svatý David zpívá:/251/ Beatus es et bene tibi erit. Blahoslaveny jsi a | dobře tobě bude. Manželka tvá jako vinny kořen plodný v příbytku domu tvého etc. A tak dosti tuto na ten čas povědíno buď o vejmluvě toho smilstva a cizoložstva hanebného.