Svazek dvou próz Šimona Lomnického z Budče obsahuje edici Kupidovy střely (1. vydání 1590, 2. vydání z téže sazby 1603, 3. vydání 1921, ed. Antonín Dolenský; výchozím textem se staly exempláře 1. vydání 36 C 7 a IV 3 A 13 z Knihovny Národního muzea v Praze) a edici Dětinského řápku (1. vydání 1609; výchozím textem se stal exemplář 27 E 40 z Knihovny Národního muzea v Praze s přihlédnutím k exempláři BS III 36 z Knihovny Královské kanonie premonstrátů na Strahově).

Odstraňujeme staročeskou grafiku, snažíme se však zachovat všechny původní zvukové kvality textu i různou míru rozkolísanosti jazyka mezi Kupidovou střelou a Dětinským řápkem. Většina edičních úprav vychází ze Zásad transkripce českých textů z barokní doby od Josefa Vintra (Listy filologické 1998, č. 3-4, s. 341-346), v některých případech se však od nich - vzhledem k čtenářskému charakteru edice - odkloňujeme.

Zdvojená písmena transkribujeme písmenem jedním (radda > rada, filozoff > filozof, ffrejíř > frejíř, oppat > opat, summa > suma, masso > maso, zzouti > zouti, tyrran > tyran, abysste > abyste, kolleje > koleje ap.), odvozeniny s příponou -ný/-nný, -ký/-kký upravujeme podle dnešního pravopisu (kamený > kamenný, měký > měkký), psaní th odstraňujeme (létha > léta, sobothu > sobotu, Mathouš > Matouš, Balthazar > Baltazar). Ve vžitých slovech cizího původu (sázených frakturou, která signalizuje velkou míru zdomácnění) odstraňujeme původní pravopis i jeho kolísání: purgkhrabě > purkrabě, Rožmbergk > Rožmberk.

Slova latinského původu sázená latinkou vyznačujeme kurzivou. Velká písmena píšeme v zásadě jako v nové češtině. U slov z náboženské oblasti píšeme Bůh, Boží, božský; u jmen obecných pouze tehdy, když sama zastupují jméno vlastní (Spasitel ve významu Kristus, ale Kristus spasitel; Kristus, spasitel světa ap.). V dedikačních předmluvách píšeme oslovení Vaše Milost a Její Milost důsledně s velkým písmenem.

Upravujeme odchylnou grafiku i/y podle dnešních pravidel všude tam, kde nedojde k výslovnostní změně. Ponecháváme tvar s přátely (tvrdé paradigma) a ypsilon ve jménech cizího původu, která jsou sázena frakturou: postyla, subtylný, Putyfarka, Judyt, Augustýn ap.

Ponecháváme odlišnou i kolísající kvantitu v předponě nebo v tvarotvorném základu slov (sjednocujeme pouze kolísání být/byt > být), v koncovkách ji přizpůsobujeme současné češtině s těmito výjimkami: ponecháváme dvojtvary adverbií (důvěrnějí/důvěrněji, dálejí/dáleji ap.), dloužení u imperativu sloves (pamatůj) a nominativu plurálu životných substantiv (muží, kněží, bratří ap.) a kolísání kvantity ve všech tvarech adjektiv (kupeckém/kupeckem, zdravé/zdrave, pěkná/pěkna).

Zachováváme protetické v- (voplátka, voženil) a hiátové -h- (izrahelští), souhláskové skupiny cst, dc, tc, tč píšeme podle originálu (kupecství, dcka, předce, ovotce, nětco, životčich). Výjimečné kolísání sem/jsem sjednocujeme na dnešní podobu. Psaní znělých a neznělých souhlásek upravujeme podle dnešního pravopisu (sprosta > zprosta, skroušení > zkroušení), stejně tak psaní předložek s a z. Ponecháváme psaní předpony z- u adjektiva zpurný a ss-/s- u slovesa sstoupit/stoupit. Ponecháváme kolísání anjel/anděl (v Kupidově střele důsledně anjel, v Dětinském řápku se vyskytují obě podoby).

Kolísání ve tvarech (rukami/rukama, nazývat/ozejvat) ponecháváme. Upravujeme kolísající tvary zájmen, jelikož by často mohly čtenáři znesnadnit orientaci v textu (v rukou vaších > v rukou vašich, bylo ji uloženo > bylo jí uloženo, v naší nemilost upadnout > v naši nemilost upadnout; ponecháváme však kolísání v instrumentálu těchto zájmen: nimi/ními, nim/ním, tim/tím.)

Evidentní tiskové chyby opravujeme, slova dnešnímu čtenáři obtížně srozumitelná stručně vysvětlujeme ve slovníčku.

Zkratky rozepisujeme, číslovky psané číslicemi ponecháváme. Hranice slov stanovujeme podle novočeského pravopisu, rušíme časté psaní předložek dohromady se jménem a morfému -li se slovesem (semnou > se mnou, budeli > bude-li), a kde je to možné podle stávajících Pravidel českého pravopisu, spojujeme příslovečné spřežky (nad to > nadto, v tom > vtom, po prvé > poprvé, na krátce > nakrátce ap.).

Interpunkci a hranice vět jsme upravovali podle dnešních zvyklostí. Přihlédli jsme však k některým zvláštnostem dobové interpunkce, označující vedle logicko-syntaktického členění i systém zvukové organizace textu: ponecháváme tedy otazníky uvnitř vět následované malým písmenem, respektujeme častější užívání dvojtečky a středníku, nedoplňujeme uvozovky u přímé řeči. Rozsáhlá, anakolutická a obtížně srozumitelná souvětí v některých případech nově členíme do kratších celků.

Členění do odstavců i veršů ponecháváme, jen výjimečně text ve prospěch srozumitelnosti a přehlednosti nově členíme (rušíme nebo zavádíme odstavec).

Nesystematické marginální odkazy na prameny exempel a citovaných textů rušíme a nahrazujeme je lokalizačním údajem ve vysvětlivkách za textem. Vysvětlivky doplňujeme i k citátům a exemplům marginálií neopatřeným. Nepravidelně se vyskytující marginálie, které shrnují obsah odstavce či exempla, vypouštíme, neboť jsou jen nepatrnou variantou vlastního textu.

Citáty, které následuje český rýmovaný překlad, sázíme ve shodě s Lomnickým do samostatných odstavců, citáty přeložené prózou jsou kontinuální součástí textu.

Titulky i mezititulky ponecháváme podle originálu.

Seznam 25 tiskových chyb (v Kupidově střele na f. 215a) nadepsaný „Errata a některých slov v této knížce zmejlení takto se mohou přivesti k napravení“ a doplněný básní („Jiné jest-li omylení / aneb jaké pochybení, / naprav sobě, čtenáři, sám / a již to važ láskavě nám, / neb oči, když přes den hledí, / velmi se snadně přehledí.“) nepřetiskujeme; tiskařovy chyby jsme v edici opravili.

Původní foliaci (Kupidova střela) a stránkování (Dětinský řápek) označujeme v textu svislou čárkou a marginální číslicí. Obsahům kapitol a indexům exempel, které jsou součástí obou knih, ponecháváme odkazy na původní foliaci nebo stránkování.

Obrazový doprovod knihy reprodukujeme v úplnosti.

V latině Lomnického spisů (většinou se jedná o citáty ze starších autorů různých časových období) je možné nalézt některé rysy typické pro renesanci a rané baroko, avšak patrný je i vliv latiny středověké. Lomnického latina je v zásadě dobrá, ačkoli autor cituje často nepřesně a neúplně, případně upravuje citáty tak, aby lépe vyhovovaly kontextu. Pokud dávají smysl, ponecháváme tyto nepřesnosti i tehdy, když autor textu zřejmě špatně porozuměl.

V souladu s pravidly zavedenými pro vydávání textů z tohoto období (Julie Nováková, Jak vydávat latinské spisy Komenského, Informační bulletin pro otázky jazykovědné 4, 1963, s. 46nn.) odstraňujeme ve většině případů pravopisné zvláštnosti a přibližujeme text latině klasické. Zvláštnosti však ponecháváme, mohou-li naznačovat výslovnostní variantu a mají-li paralelu v jiných soudobých nebo středověkých latinských textech, a nejedná se tedy o chyby nebo přehlédnutí tiskaře. Týká se to zejména dvojhlásek (např. u dublety femina/foemina); na str. 156 však měníme queritur na quaeritur, protože by zde došlo k nežádoucí záměně sloves quero a quaero.

Dále zachováváme kolísání aspirát (píšeme proto charus místo klasického carus, autenticus místo authenticus apod.) stejně jako kolísání mezi i a y (ponecháváme proto apocriphus). Naproti tomu však sjednocujeme kolísající psaní slabiky ti/ci před samohláskou na ti (píšeme proto otia místo původního ocia apod.). Stejně tak měníme dubletu v/u jednotně na v tam, kde se vyslovuje jako v, s výjimkou hláskových skupin su, qu a ngu před samohláskou.

Psaní velkých a malých písmen přibližujeme pravidlům současné češtiny s určitými výjimkami: podle dnešního latinského úzu píšeme např. Christianus, ačkoli v češtině je křesťan s malým k. Rušíme dále pravidelné psaní velkého písmene na začátku verše, slova Deus a Dominus píšeme důsledně s velkým D.

Značky „&“ a „-“ rozepisujeme na et, mimo jiné i z metrických důvodů. Interpunkci přizpůsobujeme českým pravidlům zcela, důsledně vypouštíme dvojtečku, pokud nemá funkci syntaktickou, ale označuje cézuru. Vazby akuzativu či nominativu s infinitivem stejně jako ablativ absolutní čárkou neoddělujeme.