ukázka z Kupidovy střely | ukázka z Dětinského řápku | doslov | ediční poznámka | zpět


Ediční poznámka a poděkování


I.

Svazek dvou próz Šimona Lomnického z Budče obsahuje edici Kupidovy střely (1. vydání 1590, 2. vydání z téže sazby 1603, 3. vydání 1921, ed. Antonín Dolenský; výchozím textem se staly exempláře 1. vydání 36 C 7 a IV 3 A 13 z Knihovny Národního muzea v Praze) a edici Dětinského řápku (1. vydání 1609; výchozím textem se stal exemplář 27 E 40 z Knihovny Národního muzea v Praze s přihlédnutím k exempláři BS III 36 z Knihovny Královské kanonie premonstrátů na Strahově).

Obecné zásady

Odstraňujeme staročeskou grafiku, snažíme se však zachovat všechny původní zvukové kvality textu i různou míru rozkolísanosti jazyka mezi Kupidovou střelou a Dětinským řápkem. Většina edičních úprav vychází ze Zásad transkripce českých textů z barokní doby od Josefa Vintra (Listy filologické 1998, č. 3-4, s. 341-346), v některých případech se však od nich - vzhledem k čtenářskému charakteru edice - odkloňujeme.

Grafika

Zdvojená písmena transkribujeme písmenem jedním (radda > rada, filozoff > filozof, ffrejíř > frejíř, oppat > opat, summa > suma, masso > maso, zzouti > zouti, tyrran > tyran, abysste > abyste, kolleje > koleje ap.), odvozeniny s příponou -ný/-nný, -ký/-kký upravujeme podle dnešního pravopisu (kamený > kamenný, měký > měkký), psaní th odstraňujeme (létha > léta, sobothu > sobotu, Mathouš > Matouš, Balthazar > Baltazar). Ve vžitých slovech cizího původu (sázených frakturou, která signalizuje velkou míru zdomácnění) odstraňujeme původní pravopis i jeho kolísání: purgkhrabě > purkrabě, Rožmbergk > Rožmberk.

Slova latinského původu sázená latinkou vyznačujeme kurzivou. Velká písmena píšeme v zásadě jako v nové češtině. U slov z náboženské oblasti píšeme Bůh, Boží, božský; u jmen obecných pouze tehdy, když sama zastupují jméno vlastní (Spasitel ve významu Kristus, ale Kristus spasitel; Kristus, spasitel světa ap.). V dedikačních předmluvách píšeme oslovení Vaše Milost a Její Milost důsledně s velkým písmenem.

Hláskosloví a tvarosloví

Upravujeme odchylnou grafiku i/y podle dnešních pravidel všude tam, kde nedojde k výslovnostní změně. Ponecháváme tvar s přátely (tvrdé paradigma) a ypsilon ve jménech cizího původu, která jsou sázena frakturou: postyla, subtylný, Putyfarka, Judyt, Augustýn ap.

Ponecháváme odlišnou i kolísající kvantitu v předponě nebo v tvarotvorném základu slov (sjednocujeme pouze kolísání být/byt > být), v koncovkách ji přizpůsobujeme současné češtině s těmito výjimkami: ponecháváme dvojtvary adverbií (důvěrnějí/důvěrněji, dálejí/dáleji ap.), dloužení u imperativu sloves (pamatůj) a nominativu plurálu životných substantiv (muží, kněží, bratří ap.) a kolísání kvantity ve všech tvarech adjektiv (kupeckém/kupeckem, zdravé/zdrave, pěkná/pěkna).

Zachováváme protetické v- (voplátka, voženil) a hiátové -h- (izrahelští), souhláskové skupiny cst, dc, tc, tč píšeme podle originálu (kupecství, dcka, předce, ovotce, nětco, životčich). Výjimečné kolísání sem/jsem sjednocujeme na dnešní podobu. Psaní znělých a neznělých souhlásek upravujeme podle dnešního pravopisu (sprosta > zprosta, skroušení > zkroušení), stejně tak psaní předložek s a z. Ponecháváme psaní předpony z- u adjektiva zpurný a ss-/s- u slovesa sstoupit/stoupit. Ponecháváme kolísání anjel/anděl (v Kupidově střele důsledně anjel, v Dětinském řápku se vyskytují obě podoby).

Kolísání ve tvarech (rukami/rukama, nazývat/ozejvat) ponecháváme. Upravujeme kolísající tvary zájmen, jelikož by často mohly čtenáři znesnadnit orientaci v textu (v rukou vaších > v rukou vašich, bylo ji uloženo > bylo jí uloženo, v naší nemilost upadnout > v naši nemilost upadnout; ponecháváme však kolísání v instrumentálu těchto zájmen: nimi/ními, nim/ním, tim/tím.)

Evidentní tiskové chyby opravujeme, slova dnešnímu čtenáři obtížně srozumitelná stručně vysvětlujeme ve slovníčku.

Hranice slov a členění textu

Zkratky rozepisujeme, číslovky psané číslicemi ponecháváme. Hranice slov stanovujeme podle novočeského pravopisu, rušíme časté psaní předložek dohromady se jménem a morfému -li se slovesem (semnou > se mnou, budeli > bude-li), a kde je to možné podle stávajících Pravidel českého pravopisu, spojujeme příslovečné spřežky (nad to > nadto, v tom > vtom, po prvé > poprvé, na krátce > nakrátce ap.).

Interpunkci a hranice vět jsme upravovali podle dnešních zvyklostí. Přihlédli jsme však k některým zvláštnostem dobové interpunkce, označující vedle logicko-syntaktického členění i systém zvukové organizace textu: ponecháváme tedy otazníky uvnitř vět následované malým písmenem, respektujeme častější užívání dvojtečky a středníku, nedoplňujeme uvozovky u přímé řeči. Rozsáhlá, anakolutická a obtížně srozumitelná souvětí v některých případech nově členíme do kratších celků.

Členění do odstavců i veršů ponecháváme, jen výjimečně text ve prospěch srozumitelnosti a přehlednosti nově členíme (rušíme nebo zavádíme odstavec).

Nesystematické marginální odkazy na prameny exempel a citovaných textů rušíme a nahrazujeme je lokalizačním údajem ve vysvětlivkách za textem. Vysvětlivky doplňujeme i k citátům a exemplům marginálií neopatřeným. Nepravidelně se vyskytující marginálie, které shrnují obsah odstavce či exempla, vypouštíme, neboť jsou jen nepatrnou variantou vlastního textu.

Citáty, které následuje český rýmovaný překlad, sázíme ve shodě s Lomnickým do samostatných odstavců, citáty přeložené prózou jsou kontinuální součástí textu.

Titulky i mezititulky ponecháváme podle originálu.

Seznam 25 tiskových chyb (v Kupidově střele na f. 215a) nadepsaný „Errata a některých slov v této knížce zmejlení takto se mohou přivesti k napravení“ a doplněný básní („Jiné jest-li omylení / aneb jaké pochybení, / naprav sobě, čtenáři, sám / a již to važ láskavě nám, / neb oči, když přes den hledí, / velmi se snadně přehledí.“) nepřetiskujeme; tiskařovy chyby jsme v edici opravili.

Původní foliaci (Kupidova střela) a stránkování (Dětinský řápek) označujeme v textu svislou čárkou a marginální číslicí. Obsahům kapitol a indexům exempel, které jsou součástí obou knih, ponecháváme odkazy na původní foliaci nebo stránkování.

Obrazový doprovod knihy reprodukujeme v úplnosti.

Jakub Krč

 

II.

V latině Lomnického spisů (většinou se jedná o citáty ze starších autorů různých časových období) je možné nalézt některé rysy typické pro renesanci a rané baroko, avšak patrný je i vliv latiny středověké. Lomnického latina je v zásadě dobrá, ačkoli autor cituje často nepřesně a neúplně, případně upravuje citáty tak, aby lépe vyhovovaly kontextu. Pokud dávají smysl, ponecháváme tyto nepřesnosti i tehdy, když autor textu zřejmě špatně porozuměl.

V souladu s pravidly zavedenými pro vydávání textů z tohoto období (Julie Nováková, Jak vydávat latinské spisy Komenského, Informační bulletin pro otázky jazykovědné 4, 1963, s. 46nn.) odstraňujeme ve většině případů pravopisné zvláštnosti a přibližujeme text latině klasické. Zvláštnosti však ponecháváme, mohou-li naznačovat výslovnostní variantu a mají-li paralelu v jiných soudobých nebo středověkých latinských textech, a nejedná se tedy o chyby nebo přehlédnutí tiskaře. Týká se to zejména dvojhlásek (např. u dublety femina/foemina); na str. 156 však měníme queritur na quaeritur, protože by zde došlo k nežádoucí záměně sloves quero a quaero.

Dále zachováváme kolísání aspirát (píšeme proto charus místo klasického carus, autenticus místo authenticus apod.) stejně jako kolísání mezi i a y (ponecháváme proto apocriphus). Naproti tomu však sjednocujeme kolísající psaní slabiky ti/ci před samohláskou na ti (píšeme proto otia místo původního ocia apod.). Stejně tak měníme dubletu v/u jednotně na v tam, kde se vyslovuje jako v, s výjimkou hláskových skupin su, qu a ngu před samohláskou.

Psaní velkých a malých písmen přibližujeme pravidlům současné češtiny s určitými výjimkami: podle dnešního latinského úzu píšeme např. Christianus, ačkoli v češtině je křesťan s malým k. Rušíme dále pravidelné psaní velkého písmene na začátku verše, slova Deus a Dominus píšeme důsledně s velkým D.

Značky „&“ a „-“ rozepisujeme na et, mimo jiné i z metrických důvodů. Interpunkci přizpůsobujeme českým pravidlům zcela, důsledně vypouštíme dvojtečku, pokud nemá funkci syntaktickou, ale označuje cézuru. Vazby akuzativu či nominativu s infinitivem stejně jako ablativ absolutní čárkou neoddělujeme.

Vojtěch Hladký

Děkujeme Alexandru Stichovi za podnět k edici a odbornou radu, Daniele Velové za významnou spolupráci při lokalizaci biblických citátů, Václavu Petrbokovi za poskytnutou sekundární literaturu a pracovníkům Knihovny Národního muzea za trpělivost a ochotu.


Copyright  © 1998–2000 Atlantis, s. r. o. & Lacerta Vršovice