Pokuta nekagjcých Hřj§§njků.

NIekteřj §e zpowedlnjce [sic!] bogj gako mučjrny / a zpowědi gako vkrutného mučenj / a to obyčegně pro gakýs nechwalitebný a du§§em welmi §§kodný §tud / že §e hanbj w §waté zpowědi Knězy oznámiti / čeho §e nehanbili před obljčegem Božjm a w přjtomno§ti gak dobrých tak zlých duchů páchati. Ale tento / o němž nynj powjm / proto §amé že §e bál / aby mu Zpowědlnjk za geho těžké hřjchy něgaké těžké pokuty nevložil / nechtěl §e z §wých hřjchů zpowjdati / a tak vmřew §wau du§§i zawedl a ti§ýckráte t잧§j / to ge§t wěčnau pokutu (což ge§t nepochopitedlná ne§my§lno§t) na §ebe vwedl. Spec. Exemp. Di§t 9. ex. 88. Byl on wzáctný Pán / ale ne§§lechetného žiwota / kterýž proto za ča§té napomjnán byw od |268| §wé manželky / aby pokánj činil / zpowjdal §e z hřjchů / a §wůg žiwot naprawil / tuto galowau weymluwu za odpowěd dáwal: Nemohuť / a napro§to nechcy §e zpowjdati / proto že §e bogjm / aby mi Zpowědlnjk pro mé těžké hřjchy nevložil těžké pokuty. Gemužto řjkáwala Manželka manžel§kau důwěrno§tj: Než kterak medle budete můg Pane mocy §ne§ti přehrozné a k tomu wěčné pekelné muky za též hřjchy / ge§§to §obě netrauffáte / aby§te mohli §né§ti pokánj ča§né / kteréž ge§t ti§ýckráte lehčeg§§j nežli to které wám bude vloženo w pekle / kdyby§te §e tam měli (čehož Bůh vchowey) pro §wé hřjchy do§tati? Který za§máw §e řekl gj: Stra¨s chře§tem baby / a bubákem děti / gá §e ani chře§tu / ani bubáka nebogjm. Spj§§e vpeče¨s pečeni při malowaném ohni / nežli mne takowými bá§niwými pohrůžkami za|269|§tra§§j¨s. Nebo co ge§t čert? co peklo? co pekelné muky? Bá§ně Kn잧ké / přj§trachowé bab§§tj / chře§t li§tj na §tromě / dětin§§tj bubákowé / malowaný oheň / marný §trach / §lowem pro hlaupý obecný lid wymy§§lené wěcy. Gáť gi§tě o tom w§§em nic dokonce nedržjm. Když tedy widěla Pani / že o budaucých mukách nic newěřj / a že s nim nic ne§wede / nechala ho přitom / a nikdý wjce ho nenapomjnala. Ale zku§ylť potom vbohý / gak hrubě od prawdy zablaudil / že wěcy gak Pj§mem Božjm / tak Včenjm Cýrkwe §waté a Swatých Otců ti§ýckráte ztwrzené měl za marný §trach / a Kn잧ké §my§§ljnky. Neboť gedné nocy / když ležel na loži / při§§li čerti / a wzali ho z lože / wne§li ho / an §e na to Pani Manželka geho s hrůzau a s tře§enjm djwala / do horaucýho pekla. Y dala §e ta nábožná Pani do wrau|270|cného modlenj pro§ýc Pána Boha w§§emohaucýho / aby gj ráčil zgewiti / kterak ge§t § gegjm Pánem Manželem. A hle w§taw§§i ráno nalezla geho tělo mrtwé / a gako vhel černé / na gehožto ruce tato §lowa nap§ána byla: Gižť §em vgi§§těn / že ge§t peklo / do něhož §em §e do§tal proto / že §em §e bál na §wětě pokánj činiti. O twrdo§§jgný hřj§§njče! kdokoli pro bázeň ča§ného pokánj / a pro malau těžko§t / kteraubys mu§yl zku§yti w naprawenj §wého žiwota / nechce¨s gjti k §waté zpowědi / powaž medlé / gak hrubě §ebe §wozuge¨s / a §ám §obě §§kodj¨s? Ach! nenjliž bez přirownánj lépegi pokánj činiti za některý čas na §wětě / nežli na wěky trápiti §e w pekle?

Nápodobně ti / kteřjž pro bázeň něgakého před Zpowědlnjkem zahanbenj §wých hanebných hřjchů w §waté zpowědi wygewiti nechtě|271|gj a tak bez pokánj vmjragjce do pekla §e do§táwagj / welmi ne§my§lně činj; poněwadž chtjce vgjti malému zahanbenj mnohem wět§§j gak při po§lednjm Božjm §audu / tak také w pekle na wěky wěků na §ebe uwáděgj. O cožby lépegi §obě poradili / kdyby S. Augu§týna dobře gim radjcýho po§lechli! Lépe ge§t (dj on) před gednim člowěkem trochu §e zapeyřiti / nežli w §audný den před tolika ti§ýcy lidu welikau hanbu §n᧧eti. Aug. l. 2. de vi§it: infir: c. 4. Ten týž ginde prawj: Bůh ná¨s / proto že dobrý a milo§rdný ge§t / chce / abychom §wé hřjchy wyznali na tomto §wětě / abychom potom pro ně zahanbeni nebyli w budaucým wěku. (lib. 50. hom. 12) Takť zagi§té radj Mudřec řka: Ne§tyď §e za du§§i §wau mluwiti prawdy: Ge§t zagi§té hanba / kteráž vwodj hřjch / a ge§t hanba / kteráž vwodj chwálu a milo§t. Eccli. 4.24. Ale mnozý / a zwl᧧tě žen§ké pohlawj / raděgi po§lauchagj ďábla / kterýž gim radj / aby, když §e hane|272|bných těžkých hřjchů dopu§tj / pro malau hanbu aneb na pro§to k zpowědi nepři§tupowali / aneb při§taupili / ty hřjchy w zpowědi dobrowolně zamlčowali. Že pak k tomu žádný dobrý duch / ale §ám rar᧧ek radj / poznáwá §e z přjkladu. Neboť gednau / když mnoho lidj §e§§lo §e do ko§tela / a mnozý z nich k §waté zpowědi při§tupowali / vkázal §e také mezi nimi čert od gednoho k druhému rychle běhage / a každému něco do v§§j §§eptage. Když pak geden §watý muž an §e na to s podjwenjm [1.v. – di] djwal / ptal §e ho / coby té doby tak pilně dělal? Odpowěděl čert: Wracugi / co §em wzal. Wzal §em těmto lidem prwé než prohře§§ili §tydliwo§t / aby bezew§§eho §tudu tjm §mělegj hře§§ili / nynj gim tu §tydliwo§t za§e nawracugi / aby pro §tud §wých hřjchů w zpowědi vpřjmně newyznáwali. Pćdag. Chri§t. par. 2. |273| c. 15 § [paragraf]. 4 Dobřeť tedy §mey§§lel S. Jan Zlatov§tý řka: Pán Bůh dal hřjchu hanbu a §tud / wyznánj pak §mělo§t: Ale čert to obracuge na ruby / dodáwage k hřjchu §mělo§ti a k wyznánj §tudu. Chry§o§t. hom. 3 de pœnit. A tim tenatem mezy ginými mnohými od toho pekelného lowce také vlowena a k wěčnému zatracenj přiwedena byla gedna vrozená Wdowa / o které Jan Rauljn tuto zpráwu dáwá. Pćdag. Chri§t. p. 1. c. 4. § [paragraf] 4. Byla ona podlé zewnitřnjho způ§obu Pani welmi nábožná / a milo§rdných §kutků obzwl᧧tně pilná / pro kteraužto přjčinu byla w weliké wážno§ti v Bi§kupa / gemuž §e z §wých hřjchů zpowjdala. Stalo pak §e gednau / že pohléd§§i neči§tým okem na gednoho §lužebnjka w §rdcy ho požádala / a w tom neči§tém my§§len[j] dobrowolně §e za chwjlčičku kochala. Ač pak ča§to chodjwala k zpo|274|{wědj}wědi / a ten hřjch wždycky gj lezl na my§l / w§§ak že §e nic §kutkem ne§talo / new§§jmala ho §obě tak gak měla / a proto ho w žádné zpowědi / ani w hodinu §mrti / gakkoli gi pro něg tehdáž neywjce hryzlo §wědomj / Zpowědlnjku §wému pro neroz§§affný §tud neoznámila / a tak nevčiniw§§i prawého pokánj z tohoto §wěta wykročila. Bi§kup gak pro wzácno§t o§oby / tak pro dobré domněnj kteréž o ni měl, §lawný pohřeb gegjmu tělu včinil / a ge do §wé kaple pochowati dal. Ale, ó gak g§au diwnj a od Lid§kých §audů welice rozdjlnj Božj §audowé! Bi§kup když nočnjm ča§em do též kapličky wgjti chtěl / aby §e tam Pánu Bohu modlil / §patřiw hrozný plamen gakoby celá kaplička ze w§§ech §tran hořela; počal §e welmi diwiti / dě§yti / a třá§ti. Nicméně když §e trochu ohrozyl / poručiw §e Bohu / předce do |275| kapličky w§§el. a hle §patřil tam wěc welmi §tra§§liwau / totiž tělo nedáwno před tjm pohřbené ženy na železném ro§§tě nad řeřawým vhljm w hrobě položené / pod njmž někteřj čerti oheň kutili / a ginj hroznými rozpálenými widlicemi ge obráceli. Poznaw tedy Bi§kup žeby to tělo wla§tně bylo té gi§té Panj o niž wždycky měl tak dobré domněnj / ptal §e coby §e to s nj dělalo / a gakby §e měla na onom §wětě? gemuž ona odpowěděla / že od§auzena ge§t do horaucýho pekla a má §e wěčně trápiti pro to §amé / že neči§tý hřjch §amým my§§lenjm zpáchaný w zpowědi zamlčowala / a nikdý §e z něho vpřimně nezpowjdala. Ach gak tedy welmi zlá a §§kodliwá wěc ge§t pro §tud hřjchy w zpowědi zamčlowati [sic!]!

Ginj proto pokánj nečinj / že nechtěgj od těle§ných rozko§§j pře§ta|276|ti a §e naprawiti / kteřjž potom z Božjho dopu§§těnj ne§§ťa§tně vmjragj / a §prawedliwým Božjm §audem do pekla od§auzenj býwagj / gako §e Vdonowi někdey§§jmu Arcy=Bi§kupu Magdebur§kému / ale toho dů§togen§twj nehodnému §talo. Spec. Exemp. Di§t. 9. ex. 175. Ten když §e z mládi w Magdeburku včil liternjmu vměnj / byw tak hrubě tupý / že nic pochopiti nemohl / w§§el gednau do Chrámu S^o Maurycya, a tam welmi wraucně pro§yl Matky Božj / aby mu o§tro§t, wtipu / a pro§pěch w liternjm vměnj od Pána Boha wyžádati ráčila. W tom při§§el naň §en / a we §nách vkázala §e mu Králowna Nebes / a řekla gemu / že netoliko ho welikým wtipem a vměnjm obdařj / ale také gemu předpowjdá / že w témž Chrámě někdy Arcy=Bi§kupem bude. Od té doby ten gi§tý Vdo s welikým w§§ech podi|277|wenjm čjm délegi tim wjce w vměnj pro§pjwal / a potom také / gak mu předpowědjno bylo / Arcy=Bi§kupem Magdebur§kým zů§tal. W kterémžto dů§togen§twj ač §e neyprwé ctně a chwalitebně chowal: w§§ak potom změniw §wé dobré mrawy, práwě ne§§lechetný žiwot před §ebe wzal / Arcy=Bi§kup§ké zbožj mrhal / a mrzké těle§né chlipno§ti tak hrubě §e podmániti dal / že bez bázně Božj / a bezew§§eho §tudu / s welikým pohor§§enjm lidu netolikoď §wět§kými / ale také s duchownjmi Pannami ne§§lechetné obcowánj mjwal. Když pak to několik let pořád trwalo / a žádné naděge naprawenj §e nevkazowalo / počal ho §ám Pán Bůh napomjnati / a k dobrému we§ti. Neboť když gedné nocy s gednau Newě§tkau ne§§lechetno§t prowodil / §ly§§án ge§t hlas z Nebe k němu takto řkaucý. |278|

Vdo / nahře§§ils giž do§ti /

Prawjmť / pře§taň od chlipno§ti.

Ale on mage za to / žeby mu to tak někdo nawzdory řjkal / za§maw §e předce zlé žádo§ti howěl. Druhé nocy když opět tu ne§§lechetno§t páchal / opět Nebe§ký hlas to též / co prwé / k němu wolal; ale w§§ak ani tehdáž geho §rdce k těle§ným wěcem přjli¨s přilnulé od chlipno§ti odtrhnauti nemohl. Na§tala třetj noc / a on po dwogjm Bož§kým napomenutj nic §e nenaprawiw za§e páchál [sic!] swau ne§§lechetno§t: a tu giž potřetj / ale s hrozněg§§jm než kdy prwé hřmotem řekl k němu hlas:

Vdo / nahře§§ils giž do§ti /

Prawjmť / pře§taň od chlipno§ti.

A tu g§a hřmotem před짧en, počal §yce trochu §e báti Božjho tre§tánj / a wzdychati / ale brzo potom na to zapomněl / a žiwota §wého nepolep§§il. Zatjm geden nábožný Magdebur§ký Kanownjk gménem Fry|279|drych na kůru Magdebur§kého ko§tela horliwě §e Pánu Bohu nočnjm ča§em modlil / aby toho bezbožného Arcy=Bi§kupa §ám anebo naprawiti / anebo potre§tati ráčil. A w tom měl toto hrozné widěnj. Předně §trhl §e wjtr / kterýž w§§ecka §wětla / co gich §wrchu bylo w Ko§tele / w okamženj zha§yl. Pak při§§li dwa mládency s dwěma wo§kowými §wjcemi / kteřjž při§tupiw§§i k oltáři / geden v gednoho / druhý v druhého boku oltáře §e po§tawili. Po nich ginj dwa §e vkázali / z nichž geden pro§třel před oltářem zemi kobercem / na něgž druhý dwě zlaté §e§le po§tawil. Potom §§el geden w způ§obu §tatečného Rytjře / ne§a dobytý meč w ruce; a ten při§§ed do pro§tředku Ko§tela / welikým hla§em wolal: W§§ickni Swatj / gegichžto těla w tomto chrámě odpočjwagj / w§taňte / a poďte k Božjmu |280| Saudu! Po čemž hned §e tu kdes wzalo weliké množ§twj Swatých obogjho pohlawj / z nichž někteřj byli w wogen§kém / a ginj w Bi§kup§kém oděwu. A ti w§§ickni z gedné y z druhé §trany kůru gedenkaždý podlé §wého dů§togen§twj §e po§tawili. Po nich při§§lo dwanácte Apo§§tolů / mezy nimiž §§el Kry§tus Pán Králow§kau korunu mage na hlawě / a §ceptrum w ruce / gemuž w§§ickni hlubokau poklonu včinili. Když pak on §e na gedné §e§li po§adil / s welikým Komon§twem Swatých Panen při§§la Rodička Božj / kterauž hned Kry§tus Pán vctiwě přiwjtal / a gj na druhé §e§li wedlé §ebe po§aditi §e kázal. W§§ickni pak Swatj poklonau gi vctili. Napo§ledy při§§el S. Maurycyus §lawný wogen§ký Heytman s celým §wým hauffem §watých Wogáků a Mučedlnjků / kteřjž w§§ickni §polu před |281| Pánem Kry§tem na zem pad§§e gedno§worně takto wolali: Sprawedliwý Saudce rač §auditi podlé §wé §prawedlno§ti Vdona bezbožného Bi§kupa. A když pow§tali / řekl Kry§tus Pán; Přiweďtež ho §em. Y hned někteřj z při§togjcých pro něho §§li / a wzaw§§e ho z lože od Newě§tky / před Kry§ta Pána geg přiwedli. A tu hned Swatý Maurycyus wedl proti němu žalobu / řka: Hle Sprawedliwý Saudce / totoť ge§t ten bezbožný Vdo / ne Bi§kup / ale wlk; ne Pa§týř / ale nágemnjk: ne Ochrance [1. v. -á] / ale zhaubce §wého §táda. Toť ge§t ten Vdo / kterýž do§taw od Panj na§§j Neymilo§tiwěg§§j o§tro§t wtipu / vměnj / a Bi§kup§ké dů§togen§twj / těch dobrých wěcý ke zlému a k ne§§lechetno§ti vžjwal / Ko§telnj §tatky marně vtrácel / lidem zlý přjklad na §obě dáwal / hanebné chlipno§ti také s chotěmi tobě |282| §libem či§toty zawázanými / prowozowal / a po trogjm zázračném napomenutj §e naprawiti nechtěl. Sudiž ho / a tre§cyž ho nynj §prawedliwý Saudce. Y řekl Kry§tus k Swatým: Co §e wám zdá o tomto člowěku? Na čež §wrchu dotčený Rytjř řekl: Hodenť ge§t §mrti. To též ginj Swatj §audili. Potom Kry§tus Pán wzdal naň Ortel / aby byl §ťat. A tu hned ten Rytjř měl §e k geho §tětj: ale geden z Swatých za§tawil ho / řka / aby trochu po§howěl / dokawadby Welebná Swáto§t od něho wzatá nebyla. Y vdeřil ho Rytjř několikrát pě§ti [1. v. -j] za krk / a on pokaždé gednu po§wěcenau, w§§ak neřádem pokálenau ho§tyi z §wých v§t do kalicha wyplil / kteréž Panna Marye s vctiwo§ti wzala / pěkně vmyla / a vmyté §polu s kalichem na oltář po§tawila. Potom ten Rytjř toho bezbožného Vdona |283| §ťal / po gehožto §tětj w§§ickni Swatj s Pánem Kry§tem w okamženj zmizeli. Frydrych pak / an §e byl na to / ne we §nách / ale oprawdowě a očitě djwal / zů§taw §ám w ko§tele plný §trachu / hledal §wětla / a když ge nalezl w gednom otewřeném §kljpku / w§§ecky lampy w ko§tele roz§wjtil. Pak ohrozyw §e při§§el k tomu mj§tu / kde ten §aud držán byl / a §patřil / že kalich s ho§tyemi §kutečně na oltáři §togj / a Vdonowa hlawa daleko od těla odmr§§těná ležj na zemi / zem pak že oprawdowě ge pokropená krwj. Když pak bylo ráno / §wolaw w§§ecko Kn잧two / a mnoho §wět§kých lidj / dal otewřjti Ko§telnj dwéře / a vkázaw gim mrtwé tělo Vdonowo bez hlawy / w§§ecko to / což mu w nocy vkázáno bylo / gim wyprawowal.

Téhož dne geden geho Kaplan / gménem Brundo, we §nách widěl |284| mnoho čertů s traubami / a s bubny y s rozličnau zbranj §polu §e §cházeti / z nichž geden / kterýž §e zdál býti wy¨s§§j / a nad giné hrozněg§§j / na připraweném §obě trůnu §e po§adil. Brzo potom druhý hauff §e přibližowal / z něhož někteřj napřed přiběh§§e / křičeli: V§tupte / V§tupte hle Vdo nám neymileg§§j Knjže §e přibližuge. A tu hned w patách ginj čerti ne§§ťa§tného Vdona ohniwým řetězem za krk vwázaného přiwedli k §wému Knjžeti / gegž Knjže y hned přiwjtalo těmito §lowy: Wjteg milý ho§te / wýborný obhágce / a rozmnožiteli na§§eho králow§twj. Odměnjmť §e tobě / y w§§em wěrným přátelům na§§jm podlé gednohokaždého za§laužilo§ti. A když Vdo mlčel / gako peň / Satan k při§togjcým řekl. V§talť tento ná¨s miláček od ce§ty / §lu§§jť aby §e po§ylnil. Y deytež mu gj§ti. Tu hned pekelnj ho|285|lomcy cpaly mu přes moc do tlamy §§eredné žáby a hady / a mj§to nápoge nalili mu rozpálené §yry. Potom poručil Satan / aby ho wedli do Knjžetcý lázně. Byla pak tu bljzko ohniwá §tudnice wjkem přiklopená / z kteréž / gak bylo §ňato wjko / wy§taupil oheň wy§oko až do Nebe / a wůkol w§§ecko napořád popálil. Y vwrhli [ho] do té §tudnice / a když byl po celém těle na §krz propálen / tak že byl plný ohně gako rozpálené železo / tu geg wytáhli wen / a před oči §wého Knjžete přiwedli. Na něgž Knjže pohléd§§e / po§mi§§ky takto k němu řeklo: Wiď / že ti na§§e lázeň byla do§ti teplá / a rozko§§ná. Tehdy Vdo počal hrozně zlořečiti / řka: Budiž zlořečen Bůh / kterýž mne §twořil! Budiž zlořečená země / kteráž mne no§yla! Ať g§au zlořečeni rodičowé mogj / |286| kteřjž mne zplodili! Zlořečeno buď w§§ecko §twořenj / gak na Nebi tak y na zemi! Tedy w§§ickni ďáblowé §polu s Knjžetem §wým rukama ple§ali / a prokřikowali: Wěru tento dobře §e pro nás hodj; poněwadž tak he§ky vmj ná¨s žaltář zpjwati. Y po§aďmež ho mezy neypředněg§§j zatracence. A w tom w§§ickni §polu autok naň včiniw§§e mr§§tili nim do neyhlub§§j pekelné propa§ti / s tak welikým hřmotem / gakoby §e w§§ecka země §ew§§emi mě§ty a §kalami na ku§y roztrhla. Což wida dotčený Kaplan bál §e náramně / a zwl᧧tě když Knjže temno§tj vkázaw naň pr§tem k giným čertům řekl: Hleďtež / aby nám tento Kněz / an §e na nás djwá / newydřel §e z klepet. Bylť on powědom Vdonowých kau§ků / a dopomáháwal k nim / a protož hoden ge§t / aby za §wým Pánem táhl do pekla. Když pak |287| čerti rukama naň §áhali / aby geg wzali / probudil §e ze §na / g§a tak hrubě před짧en / že welikým §trachem té nocy o§§ediwěl / a přigeda potom do Magdeburku / když Pána §wého mrtwého nalezl / w§§ecko §wé nočnj widěnj giným wygewil.

M짧ťané pak v§ly§§aw§§e obě ty přehrozné wěcy welice §e lekli / a mrtwé Vdonowo tělo bezew§§j poctiwo§ti z mě§ta wywez§§e, daleko za mě§tem do gakés lauže ge whodili. Ale diwoká zwjřata rychle přiběh§§e wytáhla ge / roz§ápala / a rozkau§ala / a okolnjm §edlákům §§kody dělala. Pročež oni vradiw§§e se / ku§y toho proklatého těla §pálili / a prach z nich do řeky wy§ypali. Diwná wěc! Od té doby / gak §e to §talo / w§§ecky ryby z řeky do moře odplauly / a teprwa po de§ýti letech / když po ty ča§y mnoho modlenj / pautj / a dobrých §kutků k vkrocenj |288| Božjho hněwu wykonáno bylo / §e nawrátily. Na památku toho přehrozného §kutku / Vdonowa krew / která, když byl §ťat / z geho těla [wytekla] / tak hluboce §e do bjlého mramoru wpila / že gj nelze §etřjti. Býwal pak na témž mj§tě / kde §e to §tětj §talo / rozpro§třen koberec / kterýž při §wěcenj nowých Bi§kupů odne§en býwá / a vkazowáwá §e gim to přehrozné znamenj Božj pom§ty / aby hleděli lépe / nežli Vdo na §wětě žiwi býti / a takowé pom§ty §obě neza§luhowati. O hleďmež w§§ickni a§poň my§lj za ča§té na to mj§to / a vwažugjce hroznau pom§tu Božj / warůgme §e chlipno§ti; pakli kdy předce z křehko§ti prohře§§jme / a bude nás Pán Bůh k pokánj napomjnati / nezatwrzůgmež §wých §rdcý / abychom gako Vdo / a gemu podobnj nekagjcý hřj§§njcy wěčně nezahynuli. |289|

Také ti k nekagjcym hřj§§njkům náležegj / kteřjž §yce pokánj činili w §wé po§lednj nemocy / ale potom za§e w po§lednj hodinu / třebas §amým pomy§§lenjm / těžce zhře§§ili / a k zatracenj při§§li / gako onen newě§tkář / genž w po§lednj nemocy naweden g§a / ač těžce / aby newě§tku z domu wyhnati dal / a §e z §wých hřjchů zpowjdal / to § welikau §krau§§eno§tj včinil. Když pak toho dne vmřel / a na ráno Kněz za geho du§§i §watau M§§i §laužiti chtěge, z komory wy§§el / zdálo §e Knězy / gakoby ho cos od§trkowalo / a k němu prawilo: Kam gde¨s? Když pak Kněz předce §§el do zakry§tye / opět ho nětco na dwa kroky zpátkem od§trčilo. Ale on předce při§trogiw §e ke M§§i / při§§el k oltáři / kdežto když řjkal Confiteor, §patřil toho mrtwého w přj§§erném způ§obu na §traně §táti / a takto mluwiti: Nemo|290|dliž §e za mne / hlediž / abys toho nečinil. Y proč? dj Kněz / w§§ak §y §e mi wčerá [sic!] s krau§§eno§tj zpowjdal / a rozhře§§enj do§tal. Odpowěděla přj§§era: Ach! běda mně! dobřeť §yce §em §e wyzpowjdal / a Pán Bůh mi mé hřjchy tehdáž byl odpu§til. Ale po twém odgiti / ta ne§§lechetná ženka / za§e do domu při§§la / a k mému loži při§taupila / kterauž když §em gá ne§§ťa§tný §patřil / rozpomenuw §e na těle§né hřjchy / kterež §em s nj pácháwal / měl §em w nich zaljbenj w §rdcy / a brzyčko potom wypu§tiw du§§i / wěčně §em zatracen. Pćdag. Chri§t. p. 1. c. 4.

Pane Gežj§§i Kry§te / bez gehožto milo§ti nenj možné hřj§§nému člowěku obrátiti §e / a prawé pokánj činiti / pro§ým tebe §krze twé přehořké vmučenj / a §krze w§§ecky za§luhy twé Neymileg§§j Matky / deg mi aučinliwau milo§t / ať z §wých hřjchů činjm prawé pokánj / a plnjm wždycky twá §watá přikázanj / aby du§§e má nedo§tala §e potom do pekelného trápenj / Amen. |291|