DRuhé trápenj / kterýmž zatracency budau §e wěčně trápiti w pekle / ge§t trápenj §luchu / kteréž nemá §e za malé pokládati; nebo ge§tliže poce§tnému člowěku zdá §e wěc ne§ne§ytedlná býti / když na obecné ho§podě / kde má nocleh / dětj pláčj / §lepice kdáčj / hu§y §§těbetagj / pra§ata kwjčj / lidé ožralj §polu §e wadj / perau §e / a §obě zlořečj: coť nemá býti wěc ne§ne§ytedlná w pekle / ne přes gednu noc / neb krátkau chwjli / ale přes celau wěčno§t §ly§§eti v§tawičné křiky / §§u§ty / hluky / lkánj / lánj / kwjlenj / §tey§kánj / nařjkánj / pláč / hořekowánj / zlořečenj a §§křipenj zubů? Tuť zagi§té bez pře§tánj křičeti budau w§§ickni zatracency §polu: Ach! Na§togte! Auwe! Běda! Zlořečený Bůh kterýž nás §twořil! zloře|30|čený čas / w němž g§me §e počali! zlořečená hodina / w kterau g§me §e narodili! zlořečenj Towary§§owé / kteřjž nás k hřjchu přiwedli / a přjčinau byli na§§eho zatracenj! Tuť lakomcy na wěky budau křičeti: O proklaté zbožj a penjze / pro které nynj §e máme wěčně mučiti! O kyž g§me wás nikdý nepožádali! Tu těle§ných rozko§§j milownjcy ne§ne§ytedlnau bole§tj budau §kučeti, a řjkati: O přezlořečené tělo / gak g§y nás zawedlo! O proklaté rozko§§e těla / po kterýchž nám tak hrozná a wěčná bole§t na§tala! Tu též gako p§y wýti budau w§§ichni cti žádo§tiwj a py§§nj / a wztekle budau wolati: O ne§§ťa§tná / ó zlořečená / ó arcyproklatá Sláwo §wět§ká! pro kterau g§me ztratili prawau wěčnau Slawu / a zey§kali g§me §obě wěčné trápenj a pohaněnj w |31| Pekle! Takowá hle v§tawičně bude muzyka w pekle / které §obě za§luhugj w§§ickni ti / kteřjž ne§tydatých §§prymů / oplzlých §low / rauhawých řečj / a gakéhokoli zce§tného / a přikázanjm Božjm zapowěděného mluwenj vžjwali. O té nemilé muzyce mluwj Job řka: Křičetiť budau a kwjliti pro ná§ylj mocných vkrutnjků / (Iob. 35.) totiž ďáblů / kteřjž ge přeukrutně trápiti budau. Hrozný toho přjklad tuto předn᧧jm (Spec. Exemp. di§t. 9. exemp. 213.) Geden lichewnjk měl dva syny / z nich geden pohnut byw §lowem Božjm / řekl k Otcy §wému: Milý Otče radjmť tobě / nezawáděy §wé du§§e §krze lichewnictwj / které ge§t hřjch nad mjru těžký / ale nech té ne§prawedliwé žiwno§ti / které budemeli hleděti / a vmřemeli tak bez pokánj / gi§tě y ty / y my do pekla §e do§taneme / a za|32|hyneme / gak podlé těla tak také podlé du§§e. Gemuž Otec a druhý bratr geho s hněwy odpowěděli: Ne§taryež [sic!] ty §e o nás. Nechce§§li tak žiw býti / y vmřjti s námi / gdy [sic!] po §weych / kam se tobě ljbj. My chceme při §wém nábytku zů§tati. Na čež on gim nic wjce neřekl / ale od§§ed na pau§§ť / tam w chudobě Pánu Bohu §laužil. Po některých pak ča§ých ten gi§tý Otec a §yn §etrwaw§§e w §wých lichwách / pro§tředkem §mrti z tohoto §wěta §e§§li / a když §e o tom dowěděl dotčený pau§tewnjk / pro§yl Pána Boha / aby mu ráčil zgewiti / gakby s nimi bylo na onom §wětě. Y wy§ly§§el Bůh geho pro§bu / a gednoho dne, když §e modlil / vkázal §e gemu Angel Páně / kterýž vgaw ho za ruku wedl geg na gakés neznamé [sic! – ověřit v orig.!] mj§to / z něhož widěl gednu welikau horu. Y řekl mu Angel: Chce§§li nynj |33| Otce §wého a bratra widěti / a §ly§§eti? A když odpowěděl / že chce / vzřel / že z audolj té hory wycházý hrozný deym / a gakýs diwný hlas. A w tom widj Otce §wého / an v pro§třed ohniwého gezera gako plowá / a hrozně křičj: Běda! Běda! Běda! zlořečená hodina / w kteréž mne má matka počala! a zlořečený žiwot / kterýž mne no§yl! Gegž když vzřel / a poznal pau§tewnjk / dě§yl §e náramně / a řekl: Zdeli g§y Otče můg? Gemuž řekl Otec: zdeť g§em ne§§ťa§tný. O gak g§y §obě dobře poradil, žes §e Boha bál / a v§§els tomu přehroznému trápenj! Hlediž §e y potom w§§elikého hřjchu / a Pánu Bohu §luž. Ge§§tě nedomluwil Otec / a hle druhý §yn přibljžil §e k Otcy plowage w témž ohni / a prokljnage ho, řjkal: Budiž na wěky zlořečený Otče / proto |34| že g§y mi na§hromáždil ne§prawedliwé zbožj / a tak g§y byl přjčina mého zatracenj! Odpowjdal Otec: Zlořečen buď ne§§ťa§tný §ynu / pro něhož g§em §hromážďowal a zadržowal takowá ne§prawedliwá zbožj / a proto g§em wěčně §wau du§§i zawedl / a do těch hrozných muk §e vwedl. Y tázal §e gich pau§tewnjk / mohloliby gim gakými modlitbami §pomoženo býti? gemuž oni řekli / že ne; poněwadž z pekla nenj žádného wykaupenj: a tak s §tra§§liwým křikem / od něho od§taupili k wěčnému trápenj: on pak mnohem přj§něg§§j žiwot než prwé / wedl na pau§§ti.

Kromě těch v§tawičných hrozných zlořečenj / budau §e čerti k wět§§jmu w§§ech zatracených §trachu vkrutně nadjrati / gakoby p§y neb wlcy wyli / krkawcy krkali / řičeli o§lowé / řwali lwowé / kráwy bučeli / |35| §wjně chrochtali / §yptěli hadi / a zew§§ech §tran bili hromowé. Slowem cokoli v§§jm nepřigemného ge§t / tu §ly§§áno bude. Čehož §e domy§liti můžeme z na§ledugjcýho přjkladu. Spec. exemp. di§t. 9. ex. 87. Když §e Ržád Cy§tercyen§ký začal / a kl᧧ternj kázeň welmi přj§ně §e zachowáwala / geden mládenec dal §e do téhož Ržádu: ale rar᧧ek nedal mu pokoge / nýbrž ho tak dlauho a tak těžce pokau§§el / až on dal §e mu přemocy / a minil z toho Ržádu wygjti. W tom §e mu vkázali Rodičowé geho / kteřjž giž byli z tohoto §wěta §e§§li / a odrazowali mu to geho wygitj: Když pak on předce na §wém §tál / a giž potřetj dokonale na tom zů§tal / že půgde po §weych / vkázala se mu geho máteř s obličegem welmi truchliwým / řkauc k němu: Proč m[i]lý §ynu chce¨s opu§titi tak §watý Ržád / ce§tu bezpečnau k wě|36|čnému §pa§enj / a nawrátiti §e do zlo§tného a podwodného §wěta / abys chodil po ce§tách nebezpečných? gjžto on odpowěděl / že proto / že nemůže §ne§ti weliké přj§no§ti toho Ržádu. Y otázala §e ho Matka: Nemůže§§li §ne§ti malého pokánj / kterakž pak bude¨s mocy §n᧧eti pekelné trápenj? A když on ne§my§lně prawil / že §e mu nezdá / aby bylo peklo tak těžké / gako ten řád / w němž ge§t témeř [sic!] v§tawičné mlčenj / twrdé léhánj / přeweliká přj§no§t / a nechutné gjdlo; řekla matka: O kdybys wěděl / co ge§t peklo / gi§těťbys gináče mluwil! Chce§§liž zku§yti a§poň gedno malé pekelné trápenj? A když řekl / že chce / hned v§ly§§el tak hrozné chrochcenj §win§ké z pekla / že §e mu zdálo / gakoby §e lámalo celé nebe / a padalo na geho hlawu. G§a tedy w§§ecek převkrutně zd짧en tjm §tra§§liwým |37| hřmotem, počal křičeti a omdléwati. Ale matka ho po§ylnila / a hned nebylo toho hřmotu §ly§§eti. Dale [sic!] řekla k němu matka: Chce§§liž také zku§yti gednu neymen§§j Nebe§kau rozko¨s? Odpowěděl / že welmi rád. A w tom v§ly§§el z Nebe hlasy tak §ladké a ljbezné / že žádná muzyka gim rowná nenj. Na to řekla gemu: Chce§§li vgjti pekelného trápenj / a do§áhnauti Nebe§ké rado§ti / §etrwey w tom Duchownjm §tawu / do něhož g§y §e dal. Sljbil on tak včiniti / a §lib §wůg wěrně naplnil / a w kl᧧teře §etrwal.

Neymilo§rdněg§§j Pane Gežj§§i Kry§te / pro§ým tebe §krze twau bole§t / kteraus cýtil / když g§y §ly§§el hrozná rauhánj židow§ká proti Pánu Bohu: a §krze tu zá§luhu / kterau g§y měl tehdáž / když g§y v§ly§§el / gak tě Pilát od§audil na ohawnau §mrt křjže: též §krze žalo§t twé ney|38|mileg§§j Matky / kterauž cýtila w §wém §rdcy / když twá po§lednj §lowa na křjži §ly§§ela / wy§woboď mne od horaucýho pekla / abych tam ne§ly§§el hrozných rauhánj / kterými §e zatracency twému Nebe§kému Otcy a tobě budau rauhati: Ale rač mne k §obě wzýti do Nebe / abych twé chwály po§lauchal wěčně.

Neymilo§rdněg§§j Matko Božj Panenko Marya / pro§ým tebe §krze tu duchownj rozko¨s §rdce twého / kteraus cýtjwala / když §e pře§ladký hlas twého neymileg§§jho Syna / Pána na§§eho Gežj§§e Kry§ta, §ly§§ela: pro§ým tebe / wy§woboď mne od w§§elikého §mrtedlného hřjchu / ať §krze něg §obě neza§laužjm přigjti k wěčnému zatracenj do horaucýho Pekla / kdež nic nenj §ly§§eti / než přehrozné rauhánj / a přene§§ťa§tné nařjkánj na wěky wěků. |39|