(15b) Pane Bože všechmojóci!

Počíná se knieha velmi pěkná a užitečná,

kteráž slove Ezopus

Platno nenie již pravenie,

neb již tak poslušno nenie

jakožto za dávného věka,

kdež skládanie byla dieka.

Již lidé nic jiného nedbají,

jedinéť bohatstvie hledají,

jenž jesti ctným mravóm potupa

a do pekla náhlá sstupa.

Již ten, ktož peněz má dosti,

ten jesti dóstojen ctnosti.

(16a) Lakomstvie již ctnost pobi|lo

a ji v svú moc porobilo

bojem silným. Pravi tobě,

že Ctnost již leží jako v hrobě.

O tom boji vám povědě

málo, což svým smyslem vědě.

Lakomstvie se rozplodilo,

jenž Ctnosti podrobeno bylo.

Srdci jeho Hněv odola.

Tuž hned na vojnu zavola,

proti Ctnosti válku vzbudi,

posla po své všecky lidi.

Křivda k Hněvu se přitoči

po všech zemiech list potoči,

pravieci, že by v jednom slově

všicek je byl lid vhotově.

To řekši, na vojnu se zbudi,

svú chudinu berní ztrudi.

Pomoc s Násilím se sňasta,

což ona nevza, to pobrasta.

Tak všecek svět ochudichu,

tuž se k němu připudichu.

Lest Křivdě také přitěže,

hned s kniení tú se spřeže.

Sladkú řečí se obleče,

zevnitř horší ostrého meče.

Přieliš mnoho střelcóv jmieše,

u nich chytrost v túlech bieše.

Neviera jie se přikáza,

Lest k nie tvrdě se přiváza,

ješto zajisté slíbieše,

sto věr dadúc, však zkřivieše.

Křivda knieni s oniem sborem

před Lakomství pade dvorem.

Ihned také peská Zloba,

naduvši se jako koba,

(16b) své vlasy vzdrastiv|ši vzhóru,

také přitěže k tomu dvoru.

Na přechvalu se vyklidi,

jenžto bez čísla by s ní lidí.

Nečest také by u něho

s mnohými reky dvora svého.

Skúpost podkoní jeho bieše,

s mocným vojskem tam jedieše.

Péče v radě s ní sedala,

jenž jeho tajemstvie věděla.

Když již sebra moc všelikú,

vzkáza Ctnosti moc velikú

a řkúc: „Střez se v této době,

již vší mocí táhnu k tobě!“

Ctnost, nejsúci již bezpeče,

k tej řeči se velmi leče.

Posla k sluhám posel náhlý,

aby velmi brzo přitáhli,

že Lakomstvie, zpleniv kraje,

leží, boje již čekaje.

Pravda když je posla zoči,

velmi brzo na oř skoči,

shoni málo dosti lidí.

Tuž se Viera k nie připudi,

s nížto skrovný lid přitěže,

tuž se k Pravdě pak připřeže.

Spořídivši všicku svú dráhu,

ihned k tomu dvoru přitáhu,

připravi se velmi hrdě.

K nim přitěže dosti tvrdě

Šlechetnost, vítěze také

jmajíc, lidi všelikaké.

Přitažechu také k boji,

majíc s sebú krásnú zbroji.

Štědrost také se připravi,

k boji tvrdě se postavi

(17a) s svými se všemi ry|tieři

a jich oři pod kropieři.

Svobodenstvie tu také bieše,

se Ctností v radě sedieše.

Biechu truchle tu mluviece

a svú strastnú věc súdiece.

Křivda se připravi k boji,

pořiedi všichnu svú zbroji.

Takž v jich zemici přitěže,

všicku vlast lidmi obleže.

Nevěra na špici bieše,

Lest pak zástup jiný přitěže.

Křivda se na stranu zboči.

Když ten zástup Pravda zoči,

stojieše tak, smutna jsúci,

tak mnoho lida vidúci.

Ozře se na stranu pravú,

naliť Viera s svú zástavú

ku Pravdě pospieši sebú.

Tehdy ihned v tu dobu

Pravda k vrahóm se připudi,

ač i s málem velmi lidí.

Hrdinně se tam porazi,

bezmál Křivdy s oře nesrazi.

Lestný střelec již bez čísla

střielechu ji bez rozmysla.

Nevěra se tam oboři,

kdežto Viera na svém oři

bráni se, jakž móže koli,

zda by mohla státi na svém poli.

Lest Vieru silně zarmúti,

oštěpem ji svým otrúti.

Takž ji z pole pryč odpudi,

zjímavši jí všecky lidi.

Když to uzře Milosrdie,

přihna tam v boj velmi tvrdě,

chtieci tam Pravdě pomoci,

(17b) poče séci | ze všie své moci.

Velmi drahý helm mějieše,

štít zlatý na rámi držieše.

Zloba když tu svádu zoči,

k boji s svými se přitoči;

vynikši tam k Milosrdí,

potoči na ni svú žerdi

i zbi je, velmi zlá hosti,

ztrupa v nich poslednie kosti.

Šlechetnost ten boj vidúci,

smutka sobě přidadúci,

ve vše se oděnie připravi,

přestkvúcí helm na hlavu vstavi.

Milosrdie by jie líto,

jakž hned ukáza tuto.

Tam k boji hna času na tem,

Zlobu silně pobi mlatem.

V tuž dobu bez nie bieše,

leč by Nečest nepřišla spieše.

I pomóže peské Zlosti,

davši ránu Šlechetnosti.

Tam pak blíže k nie přitěže,

až ji v svú moc i dosěže.

Štědrost, vidúci to hoře,

nepotiehši svého oře,

tam se na Nečest oboři,

bezmála jie neumoři,

s svým mlatem k nie přiteče.

Dosiehši pak Skúpost meče,

tam se s svým zástupem pudi.

Štědrost sečbú velmi ztrudi,

za obojek jie doseže

a za vrch ji s oře stěže.

Svobodenstvie se velmi smúti,

nechtě se i z miesta hnúti,

až i přihna tam na svém oři,

(18a) tuž hned v Skúpost | mlat oboři.

Ihned Péče, jeho rádce,

by hněviva jako zrádce,

na Svobodu tam se snaži,

až jejieho ji oděnie obnaži.

Pravda tu žalost vidúci,

silně již raněna jsúci,

přihna náhle tam ke Ctnosti,

řkúci: „Králi, z tvé milosti

beřme se pryč z pole toho!

Již nám zbili hrdin mnoho.“

Ctnost, nevidúc širší rady,

postúpi na tvrdé hrady,

aby byla vrahem neznáma

a tam přebývala sama.

Již této řeči ukráci

a v dřevní úmysl se navráci.

Již platno nenie pravenie,

neb již tak poslušno nenie,

neb ctnost velmi jest ponikla,

všickna téměř v lakomstvie vnikla.

Z téj kóže mi řemen skroji,

z niežto i v necnéj zbroji

však něco dobrého složi,

založe se v milost boží.

Na dřevní se boj napáči,

příkladci jej lépe zrači,

kdežto řka, že by vlk neb ovce

nebo kohút mluvil slovce.

To jest v těchto kniehách psáno

a na příklad jest nám dáno,

abychom se střieci uměli

a tak v strastech nehlúpěli.

(58a) Kato mistr byl veliký.

Vida hlúpých lidí zvyky,

činy, nravy, marnost také,

nešlechetenstvie nejednaké,

myslil na to tak osobně,

chtě je tresktati podobně,

jich nravy i činy hlúpé,

promluvenie, skutky krupé

chtě v čest obrátiti sličně.

To pořádně a tak kličně

na to mluví, učí, praví,

aby čest a dobré nravy

každý držal i stál o to

a znamenal slovo toto:

Ktož má čest, ten má spasenie,

beze cti nic spasno nenie.

Ze cti dobří nravi pošli,

pro něž mnozí jsú cti došli.

I dnešní den vždy přichodie,

ktož čest a dobré nravy plodie.

Ten mistr to znamenaje,

nravy se ctí srovnaje,

dal sě byl na to myšlenie,

aby rozličné pravenie

učil toto krátkým číslem.

Toť jest dovedl svým smyslem.

Na počátcě chci praviti,

jeho smysly vylíčiti, |

(58b) jakž latině mistr vypravil

a tyto knihy ustavil

a promluvil slovo toto:

Když sem vnitřně jáz pomyslil,

lidské nravy tak obmyslil,

vida hlúpost světských lidí,

marnost i nepodobné činy,

měl sem péči i myšlenie,

chtě staviti jich blúzenie,

najviece by čest plodili,

nravy se ctí pósobili.

Ktož cti nemá, nravy škodie,

pro nrav chudý cti dochodie.

Již tě, muoj synu zmilelý,

chceš-li mieti smysl dospělý,

naučím já tě, kterým skladem,

podobenstvím neb pořádem

svého umu nravy složíš,

kterak svuoj smysl vložíš. |

(59a) Držiž, synu, nravy také

a cti písmo všelikaké,

málo čti a pomni na to,

s poslušenstvím znamenaj to,

nebo čísti a neuměti

rozumu ani zvěděti

jest každého zameškánie.

Toť všě hlúpým staro nenie.

Tento mistr to nakrátcě

učí, velí, na počátcě

bychom sě Bohu modlili,

to vždy najprvé činili,

neboť Písmo jest svědčenie.

Jakož praví svaté Čtenie,

ktož prvé milostivého

následuje Boha svého,

tomuť ščestie vzdy přichodí,

nic mu zlého nevzchodí.

Miluj také své přátely,

s nimi sě svým zbožím zděli.

Svědčí písmo nejednaké:

cti otcě i mateř také.

Cožť jest dáno, dobře schovaj,

nice marně nerozdávaj.

(59b) Připravuj sě k trhu také

pro noviny všelikaké.

Drž sě dobrých, chodě s nimi,

zlých sě chovaj, miň sě s nimi.

Nechoď tam, kdež rady mají,

doniž tebe nezvolají.

Buď čist ode všěho zlého,

střěz sě skutka poškvrněného.

Tak každému pravi směle:

Kdež jde, pozdravuj vesele.

Postupuj a cti věčieho

a nepotupuj menšieho.

Čsti a boj sě mistra svého,

ktož tě učí co dobrého.

Chceš-li mieti pamět sobě,

měj stud, kdež budeš, při sobě.

Chovaj dobřě zbožie svého,

velikého neb malého.

Čiň snažně, což chceš činiti, |

(60a) ač chceš sobě cti dobyti.

Měj péči o své čeledi,

což kto činí, na to hledi.

Čti knihy, rozličné psanie,

měj s pamětí rozeznánie.

Uč, kaž, treskci vzdy své děti,

ač chceš od nich statek mieti.

Kdež učiníš své seděnie,

buď přístupného mluvenie.

Žádnému sě neposmievaj,

leč buď sprostný, to znamenaj.

Stuoj při súdě znamenaje

a pomoz pravým, zlých nechaje.

Ktož co pójčí, čiň proměnu,

cti jej také, učiň směnu,

avšak hledaj, rozeznaje,

ktož duostojen znamenaje.

Čiň sobě prostřednie kvasy

pro zdravie i také časy.

Spi ve smieru, nelež dlúho, |

(60b) ač chceš zdravie mieti dlúho.

Drž tvrdě přísěžné právo.

Toť jest duši i tělu zdrávo.

Vínem sě neopíjej!

Vína nepí velmi mnoho,

pro své zdravie drž sě toho.

Stuoj v zemi za chudinu,

pro jich zbožie i dědinu.

Nevěř vzdorně, což uslyšíš,

donidž dobřě nepokusíš.

Nelzě nic lepšieho býti,

ktož sám sobě muož raditi.

Ostřiehaj sě vždy zlé ženy,

ač nechceš mieti proměny.

Nenie škodnějšie nesmiery,

ktož rád lže, neplně viery.

Nebuď člověk zlořěčený,

ač chceš býti Bohem ctěný.

Měj do každého domněnie,

zlé i dobré učiněnie.

Podlé pravdy a ne zlosti

nesuď, jedno po milosti. |

(61a) 33. Consultus esto

Uměj každému raditi,

ktož tebe bude prositi.

Měj čest, nravy vždy při sobě,

ač chceš cti dobyti sobě.

Ktož chce, chvíli krátě, hráti,

uč sě šemrhu metati.

Kostek, vrchcábuov chovaj sě

i každé hry ostřiehaj sě.

Udá-liť sě rozhěvati,

obměkči sě, toť dám znáti.

Do zbožie, do své síly

neúfaj, toť činie vilý.

Ač jsi sám komu co učinil,

trp právo, jenž jsi sám zvolil.

Ktož učiní co dobrého,

měj vždy na paměti jeho.

Nesuď často, toť znamenie

tvéj duši na zatracenie.

Cizieho zbožie nežádaj,

aniž jiného škody hledaj.

(61b) Miluj věrně ženu svoji,

ač chceš býti při pokoji.

Pravímť: všělikého času

mluv málo při každém kvasu.

44. Istud stude agere, quod iustum est

Uč sě právě vždy praviti,

ač chceš dušě nezčrniti.

Miluj rád, ktož tě miluje,

tebe ve všěm následuje.

Rada otce synovi (ukázka)

[Úvod]

(30a) Múdrý a ctný otec přěřádný

svému synu byl tak radný,

jakž jeho v radě neobmýlil,

ač by sě sám byl pochýlil,

ke cti v poslušnéj vieřě.

Dosti rady v takéj mieřě

bylo od věrného otcě

ke všelikakéj pótcě.

Svój čin a úmysl mu pověděl,

řka: Synu, by ty věděl,

kterak s tiemto světem buda,

ač sě mě přěbyti uda,

k němužto máš čáky viece,

na má i na tvá léta zřiece.

Jáť sem skrzě božie dary

člověk již tak velmi starý,

že práce snésti nemohu.

A z toho mocnému Bohu

děkuji dlúzě, ne krátcě,

i jeho miléj, svatéj matce,

že sem sě tak krásně sstaral,

jakž mne žádný neukáral

ke cti za najmenší vlas.

Synu, dajť Bóh dobrý čas

život vésti na téj stopě.

Jáť tobě dnes meč i kopie

vzdávaji u věrnéj vieřě, |

(30b) zda bych na tobě rytieřě

dochoval z mého plemene,

od tak dobré matky jmene,

jižto sem měl ve cti bohatě.

V tom ijeden přírok na tě

nesahá v tvých mladých letech,

jedno sám cti nebuď vetech,

méť jest vše plné žádanie,

byť věrné požehnánie

na tě z mého srdce pošlo,

jenž od otce míle vyšlo.

V staréj vieřě to obnovi,

jenž Jakob otjal Ezauovi.

[I]

Toť má prvnie rada, synu:

Měj Boha v každú hodinu

v srdci v ustavičnéj moci,

pokorně, ve dne i v noci.

Jeho milú matku pomni,

jeho svatých muk sě domni,

by ti před očima byly.

Pomni na to, synu milý.

Jeho rány k srdci blížě,

znamenie svatého křížě

daj srdci přijieti zdravě,

jakž by vždy viděl právě

jeho svaté umučenie.

Ačť ho tu tělesně nenie, |

(31a) v dušiť jest vzdy s tebú cěle.

V toho věř mocně, věrně, směle.

Hodin svých u Bozě míle

nezapomínaj při síle,

by byl toho daru hlúpý,

almužny své nebuď skúpý,

pro Bóh i pro jeho svaté

dojdeš tady cti bohaté.

Anjelu svému cti i zdravie

pokloň sě každý den právě,

jenžť jest dán u pravdě tobě.

Svatých ku pomoci sobě

chovaj na všelikých skutciech,

tak nebudeš v častých smutciech.

Měj na srdci to skrúšenie,

by tě tvé čisté svědomie

vedlo od hřiecha tak bedlivě,

jak by nehřěšil tak smrtedlně,

neb hřiech život i smysl krátí,

novú hanbú sě oplatí.

Starý, dávný hřiech při věku

často na mnohém člověku

všie dobré mysli vrah jest.

Ktožkoli má k Bohu čest,

ten jest hřiechem jako svázán.

Proto, synu, buď tiem kázán.

Tak, jakž jest má viera k tobě,

nedrž rád hřiechu na sobě. |

(31b) Zbuď ho, jakž najspieše móžeš.

K věčnéj radosti vzpomóžeš

sobě tiem i svému ščedí

čistú, spravedlivú zpovědí,

věrným utrpením za to.

Měj skrúšenú pamět na to.

Budeš ve všěch činech platen,

čil, zdráv, vesel i udaten

ku pobití, všie cti spořě,

na zemi zde i prostřěd mořě.

Synu, tak všie cti dosiehneš,

když sě k světu tak utiehneš.

Tehdy razi věrně, jistě:

přijma ctné manželstvie čistě,

přěbývajž v něm bez omyla,

jakž by tvá duše viec byla

skrzě to u věčnéj radosti.

Jinak nemíl své mladosti.

Pakli tě kdy myslí jinú

v jinaký zákon přivinú,

z tvéj žádosti i z tvého chtěnie,

jakž jej kolivěk učinie,

tak jej zdrž v téj kúpi právě,

jakž by duši získal zdravě.

Mšě svatá buď tobě milá,

by tvá plná moc i síla

k tomu přistúpila smierně,

když kněz dóstojně i věrně |

(32a) s ďáblem bojuje, mši slúžě.

Ať tvé srdce po tom túžie,

jakž by na každý den chtělo

viděti svaté božie tělo.

S tiem držě všeho dobudeš,

cti, zbožie, ščestie, i budeš

svým všěm nepřátelóm silen,

budeš-li s věrú toho pilen.